Jdi na obsah Jdi na menu
 


E Bolest

10. 11. 2015

Článek čtvrtý, bolest


Někdo a leckdo by mohl tvrdit o spravedlivých, že jsou to blázni, šílenci a psychopati, odtržení od reality, s myslí zaplněnou perverzitami a nesmysly. My, kteří tyto mysli opravdu máme, samozřejmě víme, na čem jsme. Tento článek se věnuje bolesti, ale budu mluvit obecně o podivném chování nás,
spravedlivých. Ať již jde o to, jak nahlížíme na svět, nebo o to, co děláme v našich ložnicích. Článek by se klidně mohl jmenovat myšlení, ale já zvolil zástupný termín, protože je všeříkající. Vztah k bolesti je stejný, jako k lásce, zlobě, nebo čemukoli podobně abstraktnímu.
Prožíváme a dovedeme vychutnat bolest. A lidé se ptají, proč. Není tak složité na to odpovědět.
Existuje více důvodů. Prvním z nich je, že se tímto zocelujeme, připravujeme naše těla pro boj zde, a duše pro boj po životě. Bolest nás učí o našich tělech i myslích, bolest probouzí nové smysly, přináší nové myšlenky, bolest spojuje, bolest a krev.
Druhým důvodem je to, že bolest uctíváme. Dnešní svět bolest zavrhl jako něco špatného, co je třeba vymítit. Je to ostudné, neboť právě bolest se stará pečlivě o naše přežití od doby, kdy existujeme.
Bolest nad námi drží ochrannou ruku a my ji za to nenávidíme. To není správné. Proto vždy, když si ubližujeme, děkujeme za to, že nám byl dar bolesti seslán.
Konečně bolest je vzrušující, neboť zostřuje naše smysly, umožňuje nám vnímat, co jinak nevnímáme, umožňuje nám vybičovat se k výkonům, kterých jinak nejsme schopni.
Rádi způsobujeme bolest našim partnerům, uvázaným na postelích, protože víme, že nás za to bezmezně milují. Umožníme jim, aby viděli a cítili, co by jinak nemohli. Za to nám dávají svou veškerou důvěru tím, že se od nás nechají spoutat. Jejich bezmoc je darem z lásky, té nejčistší vůbec.
Vztah vychází z důvěry, to vědí moudří. Ale to už zacházíme do tématu dalšího článku.
Bolest je ochránce silných a prokletím slabých. Je něžně laskající milenkou těch, kteří ji zkrotili a dali ji důvod k lásce, je smějícím se démonem těch, kteří se ji bojí a vyhýbají se ji.
Existují tři druhy bolesti. Dva z nich jsme schopni do větší či menší míry ignorovat. Prvním typem bolesti je ta, která nás upozorňuje na problém. Když si podvrtneme kotník, zlomíme kost, když naše srdce vynechává, nebo když jsme snědli něco špatného, bolest nám dá vědět, že něco je špatně a že je
třeba něco napravit. Tuto bolest by přehlížel jen blázen. Je to jediná bolest, kterou se snažíme rychle zahnat, ale nikoli prášky, ale léčbou, řešením problému. Dalším typem bolesti je ta, kterou si způsobíme, nebo je nám způsobena, záměrně. Tu cítíme, tou ji oslavujeme a tu si užíváme do sytosti.
Je krásná, smyslná, exotická, je to bohyně, které skládáme holt. Třetím typem je bolest, se kterou nic nezmůžeme. Pokud řešení není, bolest prostě ignorujme, neboť jde o chybu, kterou je třeba prostě přejít mlčením.