Jdi na obsah Jdi na menu
 


I Svět

10. 11. 2015

Článek osmý, svět


Lidé se již dlouho dohadují o tom, jak jsme vznikli, proč existujeme, co je našim účelem. My spravedliví to ovšem víme. Dokázali jsme odpovědět na tyto otázky a nyní se nám zdají malicherné a zbytečně. Víme, co je po smrti, víme, jaký je náš účel, víme, kdo nás vytvořil i proč. Víme, k čemu
slouží náš svět, proč je v něm tolik zloby. Víme, proč existují spravedliví.
Co je po smrti? Na tuto otázku již bylo odpovězeno dříve. Po smrti přichází universum, spojení s našimi stvořiteli i ostatními spravedlivými. Boj proti chaosu a nezměrné vědomosti a moc. A náš vysněný svět s těmi, s kým ho chceme sdílet.
Účel je něco, o čem je třeba pohovořit déle. A šířeji. A musíme začít osudem.
Osud, i když se tomu všichni bráníme, existuje. Lze to dokázat velmi jednoduše, neboť víme, že vše, co existuje, se skládá z částic. Po různé částice platí různé zákony, ale existují takové, které jsou universální. Akce a reakce, tření, gravitace, zachování energie. Každá částice, v naši realitě, ovlivňuje každou další částici. A každá tato částice má směr a rychlost, kterou se tímto směrem pohybuje. Z toho vyplývá, že tato částice, každá částice, jednou v budoucnu někam doputuje. To je její osud. Působen
všech ostatních částic je ji dáno místo, kam v určitém čase doputuje.
Protože částice mají osud a všechno, naše těla a dokonce i duše, jsou různými typy částic tvořené, platí pro nás stejný osud, jako pro částice. V jistou dobu budeme na jistém místě. Nemá cenu se bránit, protože každé rozhodnutí je dáno směrem a rychlostí, jako se pohybují částice energie v našich mozcích. I myšlenka, že osud není, je pouze vývojem, který je dán směrem a rychlostí putování nestabilních částic energie, které náš mozek používá k myšlení. Krok, který máme udělat, uděláme.
Nicméně, osud téměř nelze předvídat, neboť je dohromady dán prakticky nekonečným množství součinitelů. A protože ho neznáme, v jistém smyslu nám zůstává možnost volby. Ano, můžeme si vybrat, kam půjdeme, co uděláme, jak se zachováme a fakt, že bychom to stejně udělali, na tom nic
nemění. V danou chvíli je to jen a pouze naše rozhodnutí.
Tím jsme vysvětlili osud a můžeme se zabývat účelem.
Existence naprosto všeho v realitě je svázána s účelem. V okamžiku, kdy je splněn účel, existence se stává zbytečnou a stává se neexistencí. Účelem stromu je množit se, dávat vzduch organismům a plody zvěři. Jakmile strom nemůže plnit svůj účel, zahyne a svou energii předá dál. My lidé jsme na
tom stejně. Máme účel, který, aniž bychom byli schopni přijít na to, jaký vlastně je, musíme naplnit.
Jakmile to učiníme, náš život obvykle skončí. Jistě, zde záleží na účelu. Jsou tací, kteří zemřou v úctyhodném věku sta let a přitom v závěru života nic důležitého neučiní. Zdánlivě. Účel totiž může být i drobná maličkost. Nezapomínejme, že smrti odcházíme do universa. Účel tedy může být cokoli od postavení mostu či železnice až po úsměvné uvědomění, že náš vnuk našel kodex základní morálky a s obdivem si ho čte. Účelem bylo přesvědčit se, že se vám stane nástupcem. Tehdy spokojeně zavřete oči a necháte tělo zemřít. Je faktem, že lidé, kteří si svůj účel uvědomili, umírají šťastní.
Kdo nás vytvořil? I na tuto otázku bylo ve článcích odpovězeno. Rasa, vzniklá z Chaosu vykrystalizováním pravidel, vzniklých tím, že v chaosu nefunguje pravděpodobnost. A právě takřka nulová pravděpodobnost dala vzniknout inteligenci, která se chaosu vzepřela. Tato rasa pak začala
kolonizovat prostor a doslova sít život tak, aby v universu získala podporu proti chaosu. Nutno uznat, že my lidé jsme je dokonale zklamali. Nebyli jsme nikdy vhodní po takovýto účel, Nefilmové správně odhadli, že naše myšlení bude nebezpečné pro universum a proto raději zařídili, že v našich genech
přebývá sebedestrukční algoritmus, který nás skrze emoce nutí k násilí vůči vlastnímu druhu, a to prostředky od kamení po termonukleární zbraně. Konec světa si člověk zařídí sám. Na otázku, proč nás Nefilmové prostě nevyhladili, existuje jednoduchá odpověď. Existence tohoto dokumentu jasně
ukazuje, že v početném zástupu nepoužitelných individuí se občas ukáže někdo, jehož mysl je dobře použitelná. Takový jedinec dovede ovládnout své emoce a myslet, připraví se sám dle instinktu na universum a po smrti se stane dosti silným, aby se vypořádal se všemi chaotiky, kteří jsou
vyprodukování jako vedlejší proces vytvoření bojovníka Řádu.
Takto byl uspořádán náš svět. Svět, ve kterém žijeme, který nám slouží jako tréninkové pole, jako místo, kde složíme zkoušku, která nám umožní vstup mezi ty, kteří bojují za pořádek a objektivní dobro.