Jdi na obsah Jdi na menu
 


K Život a Smrt

10. 11. 2015

Článek desátý, život a smrt


Každý z nás se narodil a jeho schránka nevyhnutelně spěje ke svému zániku. To je nejzákladnější zákon přírody, že vše, co vzniklo, musí i zaniknout. Nad tímto faktem nelze smutnit, protože pak by život byl pouze smutkem ze zániku. Je totiž třeba vědět, čím skutečně je a čím není smrt i život. Obé
je totiž dnes vykládáno poněkud nepřesně.
Lidé lpí na životech, ale čeho dnes vlastně lidé běžně dosáhnou? Civilizovaný svět si zvykl fungovat jako velká armáda lotek, ženoucí se za falešnými modlami moderní společnosti, jako jsou peníze, pohodlí, falešné bezpečí a ukojení potřeb. Proti poslední položce lze těžko něco namítat, každý výtvor
řádu potřebuje energii, aby existoval, od nejjednoduššího atomu po lidský mozek. Ovšem co ty ostatní? Proč chtěji lidé peníze? Protože za ně mohou uspokojit své touhy, jistě, ale cožpak to je nějaká odpověď? Cožpak má být zisk a ukojení nízkých potřeb cílem života člověka, bytosti, která
sama sebe zve tou nejvyšší? Není to protimluv? My myslíme, že ano.
Život dnešního člověka se smrskl na ranní vstávání do práce, kterou nechceme dělat, abychom vydělali peníze, které dáme lidem, kterým je nechceme dávat jen proto, že drží v rukou naši potravu a naše přístřeší. A v totalitě, kterou velmi rádi přijímáme nám dokonce, ani nepřijde zvláštní, že se nelze z tohoto kola vymanit. Dnes již nemůžeme pro obživu lovit v lesích, i kdyby lesy nebyly zdecimované lidskou nutností živit přemnožené pokolení. Nelze si postavit přístřešek z větví, protože pozemek, na kterém by toto obydlí stálo a větve, které by nám mohly být střechou, někomu patří. Ten někdo si je koupil za peníze, které nemají cenu, jen proto, aby ho vlastnil.
Nenabádám samozřejmě nikoho, aby se peněz zřekl. Bohužel, to dnes dost dobře nelze právě z důvodů, které jsem vyjmenoval výš. Nelze dnes žít bez nich a bez výdobytků, které přinesly poslední dvě století, protože lidí, kteří tento způsob života berou jako samozřejmý, to nedovolí, protože by to
bylo vybočením z řady. Když odmítnete jejich úřady, jejich peníze, jejich hodnoty, dokonce i ti, kteří na ně před jinými nadávají, vás nebudou váhat uhodit za drzost, že se chcete lišit. A to je správně?
Toto je náš život. Jde o pavučinu lží, podvodů, falešné morálky a nelogických pravidel, které si lidé vymysleli, aby mohli živit svou chamtivost, touhu po moci a potřebu ničit. A z toho je třeba se vymanit. Naše přesvědčení o tom, že jsme jiní, nepramení z přebujelého ega, ale z vědomí, že bychom byli schopní žít v prostředí, kde by toto neexistovalo. Proč nelze pracovat pro jiné a spravedlivě se dělit s těmi, kteří jsou spravedliví k nám? Proč živíme parazity, kteří nám nařízeními ztěžují život a ještě se opovažují se nám otevřeně smát? Jistě, dav jejich úšklebky snad ani nevnímá, nebo ani
nechápe, že jde o výsměch a jen dál v potu tváře táhnou na rozvrzané káře náš svět a těch pár vyvolených, kteří byli dostatečně chytří, nebo krutí, aby se dostali na špičku.
Vymanit se lze, ale musí se to dělat velmi opatrně, protože sklouznout na dno je během tohoto úkonu velmi snadné. A dno v lidské společnosti je poměrně definitivní. Lidé už z přirozenosti velmi rádi kopou do každého, kdo nebyl tak úspěšný, jako oni a do těch, kteří se opovážili protivit se chodu světa, si kopnou rádi i dvakrát. A ještě se hloupě šklebí, myslíce si, že jsou pány všehomíra. Náš svět je protkán špínou a způsob, jak se vymanit je touto špínou opovrhovat, nenechat si ujít možnost, jak ho podvrátit, ale co hlavně, to vše podnikat skrytě a tajně. Ne ze strachu, ale proto, že se ne nadarmo říká „lepší živý zbabělec než mrtvý hrdina“. Ano, to je pravda, protože zatímco živý zbabělec toho může napáchat ještě mnoho, mrtvý hrdina už nevykoná nic a navíc se na něj zapomene. Hrdinové nikoho nezajímají, špína je přitahována špínou. Proto vás vyzývám, bratři a sestry, splyňte s davem. A až si budete jistí, že se na vás nikdo nedívá, vrážejte dýky do zad chaosu, který si lidé zcela dobrovolně na sebe upletli z mylných hodnot, nespravedlnosti a nesmyslných dogmat. Podrývejte základy chrámu
hlouposti a do jeho zdí ryjte slova, která budou šokovat. Tajně, v noci, když se nikdo nedívá. A až se seběhne dav a bude vášnivě a pobouřeně komentovat vaše slova, přidejte se, hanobte vlastní dílo a přitom se v duchu zalykejte smíchem nad hloupostí stáda a nad tím, jak jste ho právy vy zcela
jednoduše donutili, aby si zkrátil život tím, že se naštve kvůli slovům, které vás nutí ke smíchu. Buďte umělci, buďte stíny, ničte, co musí být zničeno a až jednou zbudou jen trosky, budeme to my, kdo na nich postaví nový svět, založený na Řádu. Ať se stádo dál pachtí svou cestou slzavým údolím, nám je předurčeno, abychom se jim smáli, protože náš život, ať je po materiální stránce jak chce chudý, a protkaný jakoukoli bolestí, je mnohem hodnotnější, než ten jejich. A to nejen proto, že víme, jak se věci mají. Podívejte, na tu supící havěť, jak se třese při slovech smrt nebo bolest. Jak se se slinami u
úst ženou za majetkem, který jim bude stejně ukraden nebo spálen, jak se ženou za mocí jen proto, aby pak zestárli a stejně nic nedokázali. Pamatujte na lidi, jejichž jména se dodnes přednáší ve školách.
Byli to snad potem zbrocení hlupci? Nikoli. Matematici, básnící, malíři, režiséři, vojevůdci, vládci. O těchto se mluví. Jejich odkaz je nesmrtelný a tam, kde hrob dobytka je pošlapán, aniž by si ho kdo všiml, tito oslavovaní velikáni žijí mezi námi dodnes.
Ale existence v životě je pouze jednou polovinou. Smrt je totiž její následek. Zánik je zákon, který nelze nikdy nijak obejít, i když se o to lidé, v panické hrůze z toho, co příjde potom, snaží. Nicméně se jim to nikdy nemůže povést, protože jak bylo řečeno, přírodní zákony jsou univerzální a
nezpochybnitelné.
Navíc, my spravedliví víme, co nás po smrti čeká. Nemáme odpustky, motlitby ani zpovědnice, protože víme, že duše musí být čistá z principu, a ne ze strachu ze zatracení. Kdo má v duši klid a mysl sloužící Řádu, pro toho je celý život jen přípravou na smrt. Po smrti my, kteří věříme a chováme
se dle zásad kodexu, staneme spolu s našimi bratry a sestrami po boku stvořitelů, abychom konečně bez zábran mohli bojovat proti chaosu, jehož slizká chapadla nás ovíjejí celý náš život. Pokud se jim dovedeme bránit za života, pak ani po smrti pro nás nebudou nepřáteli, ze kterých bychom měli mít strach. Proto se bratři a sestry smrti nebojte, protože kdož je spravedlivý, dojde míru a nebude nikdy
sám. Ovšem nikdy nesmíte smrt přivolat vlastním přičiněním, protože pokud vaše duše není schopna bojovat zde na zemi, nedovede bojovat ani po smrti a podlehne chaosu. Život je občas opravdu nehostinné místo, ale pokud jej budete brát jako přípravu na smrt, zjistíte, že i ty nejhorší svízele jsou
vlastně jen další možností, jak vylepšit schopnost sebekontroly a zaostření mysli na důležité úkoly.
Život je tréninkem pro bojové pole na stinných pláních. Věřte mi, neexistuje utrpení v životě, které by nestálo za možnost se dostat právě tam, moct navěky věků být s těmi, které milujete a moci svobodně prosazovat svou vůli, aniž by vás kdokoli hanil, protože to místo, kam přicházejí spravedliví, je
skutečnou, nekonečnou svobodou a absolutní mocí. Paradoxně tedy právě ti, kteří se bezhlavě ženou za úspěchem během života vlastně skutečný úspěch nikdy nezažijí. Ale to už je prostě jen jejich volba.