Jdi na obsah Jdi na menu
 


H Hlava šestá; Zákony dobroty

10. 11. 2015

Hlava šestá, zákony dobroty


6.1 Neváhej pomoci příteli, je-li jeho prosba prosta zlé mysli

Jako spravedlivý víš, co znamená zneužívat a být zneužit. Je to oblast, která je velice, velice složitá na jakoukoli definici, neboť zneužít a zneužít může znamenat něco úplně jiného. Nicméně pokud tě přítel v dobré vůli žádá o laskavost, pomoz mu, neboť tím jen upevníte pouto mezi vámi a co víc, byla-li jeho prosba prosta zlé mysli, nebude váhat příště pomoci tobě. Pouto vzájemné pomoci souvisí s respektem, jak vidno v bodu 6.1, tedy uč ty, kteří si to zasluhují, a nech se učit od těch, kteří tě mohou něco naučit. S pomocí je to pak identické, neboť i pomoc znamená, že je ti něco předáno, ať již
pomůžeš, nebo si necháš pomoci.


6.2 Kdo je laskavý, k tomu se obracej s laskavostí

Lidé byli vždy proradní a jejich slovům se dalo jen těžko věřit. Proto pokud člověk řekl: Miluji tě, jaký význam mohly mít ta slova, když byly z úst vypuštěny se záští? Laskavost přímo souvisí s upřímností, neboť nelze nezištně a tedy doopravdy pomáhat takovým, kteří si pomoci ani toho, kdo pomáhá, nedovedou vážit. To jen naivní mezi lidmi si myslí, že budou odměnění, pokud budou pomáhat lidem, kteří myslí i jednají proti jim samotným a jejich zájmům. Není to tak, neb po smrti nepřichází žádná
spravedlnost pro slabé. Po smrti nezačíná nic nového, pouze pokračuje to, co jsme na zemi započali.
Proto nenech sebou zmítat lidmi s hadím jazykem a lidským úmyslem, miluj upřímně ty, kteří tě milují a nenáviď upřímně ty, kteří jsou ti přítěží, neboť je známo, že člověk nikdy nedovedl naplno prožívat
cokoli, co nedovedl prožívat z druhého konce tak, jako sytý nikdy nepochopí pohnutky hladového a tak, jako ten, kdo neumí nenávidět, neumí ani milovat.


6.3 Nepáchej zlo bez účelu a nikdy vůči spravedlivým, trestej, ale nemsti se, odpouštěj, když viník cítí lítost, popřej sluchu omluvě. Můžeš-li, poraď i pomoz spravedlivému.

Pojmy trestu a pomsty jsou omílané, ovšem bohužel lidmi. Ti neznají rozdílu mezi trestem a pomstou.
Jestliže se na trest dívají se zadostiučiněním, nešlo o nic jiného, než alibistickou pomstu, kterou neměli odvahu provést vlastní rukou. Jaký pak má trest význam, když byl veden lživě? Spravedliví se nemstí, neboť msta je pouhé zvíření emocí a dle bodu 4.1 si takovéto jednání nemohou dovolit. Spravedliví spojují mstu s trestem. Když trestají, jejich mysl je prostá zloby, neboť proč cítit zášť k někomu, kdo již brzy bude nést spravedlivé následky za své činy? Spravedliví dovedou vztáhnout ruku na ty, kteří jim činili příkoří, dovedou použít rozličné metody, jak potrestat zločince, a protože nenechají sebou cloumat emocemi, tyto tresty jsou skutečně adekvátními odplatami za to, co na nich bylo způsobeno.
Neboť trest je vlastně pomsta vedená nezkalenou myslí, jak potvrdil by každý kat. Ovšem pokud tě kdo poškodil, ale upřímně lituje svého činu, pak by bylo zbytečnou krutostí se na něm mstít. Uměj tedy trestat i odpouštět, neboť jak bylo řečeno v bodu 6.2, kdo nezná oba póly jakékoli věci, neměl by užívat ani jedné z nich. Kdo neumí odpustit, nesmí trestat!