Jdi na obsah Jdi na menu
 


Groteska 2

29. 11. 2016

Jednoho večera se Petr rozhodl strávit svůj volný čas s přáteli v nedaleké hospodě. Večer probíhal dobře, všichni se skvěle bavili a popíjelo se velké množství alkoholu. Asi ve dvě hodiny ráno se setkání přátel rozpustilo… všichni odcházeli podnapilí domů, aby si odpočali před dalším pracovním dnem. Petr odcházel nejkratší cestou domů – dlouhou temnou ulicí, kde nebylo žádné osvětlení a jediní obyvatelé byli jen bezdomovci a feťáci. Petr ani netušil, že se domů již nevrátí.
Důvodem, proč se již nedostal domů, byla silná rána do hlavy, po které upadl do bezvědomí.
Když se probudil, byl nahý a pevně připoutaný ke stolu v místnosti jakéhosi sklepení, která připomínala pitevnu. Nemohl se ani pohnout, jak ho kožené popruhy držely, ale pach formaldehydu mu nedělal nijak dobře. Rozhlížel se kolem, ale světlo svítící na něj mu nedovolilo zaostřit do tmy. Kolem něj byly stolky s pečlivě připravenými lékařskými nástroji. Začal křičet, volat o pomoc a snažil se silou vymanit ze sevření pout.
Ze tmy se vynořila postava, ne moc vysoká, za to s jasnými ženskými křivkami. Byla oblečena do průhledné pláštěnky a v ruce si nesla skleničku s bílým vínem. Sledovala Petrův hysterický projev s klidným úsměvem, při čemž popíjela své víno. Přistoupila blíž a přejela mu prstem po tváři.
,,Není v tom nic osobního“, řekla mu. ,,jen mě to prostě baví.“
,,Kdo jste? A kde to jsem?! Kde to kurva jsem?! A co se mnou chcete dělat?!“, křičel Petr se slzami v očích. 
,,Já jsem tvoje noční můra… ale krásná noční můra. Budu ti ubližovat a bude se mi to moc líbit. Tobě asi tak moc ne… ale to je mi fuk.“, odpověděla a usmála se. V jejích očích bylo viditelné jasné nadšení.
Dívka si sedla na klín Petra a zašeptala mu cosi do ucha. Petr pak začal hystericky křičet a volat o pomoc.
,,Tady můžeš křičet jak chceš… nikdo tě neslyší, jen já…“ řekla mu pobaveně.
Pak se rozrazily dveře místnosti. Dovnitř vešla vysoká postava a obrátila se na ženu držící sklenici s vínem.
,,Říkal jsem ti přece, že máš své hračky umlčet! Snažím se vedle pracovat a nejde to tak dobře, když tu někdo huláká!“ okřikl ženu muž.
,,Ale když….“
,,Žádné ALE!“, skočil ji muž do řeči ,,Pravidla jsou jasná! Umlčet!“ 
,,Ano můj pane…“, řekla s náhlým smutkem v očích, ale s neuvěřitelnou pokorou. Pak do sebe kopla zbytek vína a sklenici položila na stolek v rohu. Začala si nasazovat chirurgické rukavice a sebrala velkou injekční stříkačku plnou jakousi modrou tekutinou.
Petr stále křičel, což dívku očividně těšilo.
,,Bohužel, musím tě umlčet, jinak dostanu na zadek“, řekla s rošťáckým úsměvem. Pak mu vrazila jehlu do krku a napumpovala do něj modrou tekutinu, která Petrovi rozleptala hlasivky.
Jediné co teď zmůže, je chraptivý zvuk, bez známky hlasu. Škube sebou, hází hlavou a snaží se křičet. Dívka k němu přistoupí blíž a ze stolku sebere vrtačku.
,,Teď si budeme chvíli hrát!“, řekla nadšeně a přiložila Petrovi vrtačku na koleno. Ozval se další chraptivý výkřik, když se vrtačka rozběhla a projela mu čéškou jako nůž máslem. Následovala slaná voda do rány, která Petrovi způsobila další bolesti.
Dívka vezme ze stolku pilku na kosti a začne Petrovi řezat prst po prstu na pravé ruce. Petr sebou háže, ale není mu to nic platné. Kožené pouta prostě nepovolí.
Pak dívka sebere dva z uřezaných prstů a začne s nimi imitovat chůzi po Petrově hrudi.
,,Leze leze po železe, kde je díra tam to vleze!“, odříká a vrazí jeden z prstů do Petrových úst.
Petr začne zvracet… zvratky mu tečou po hrudníku, když se znova rozrazí dveře místnosti a dovnitř vejde vysoká postava. Je to ten muž, který dívku okřikl. Teď přišel z jiného důvodu…
,,Chci trochu inspirace lásko…“ řekl ji. Ona jen tiše přikývla hlavou a sundala si rukavice. Pak před muže poklekla, rozepnula mu kalhoty a vzala si jeho přirození do úst. Hrála si s ním jako s lízátkem a muži se to velice líbilo. 
,,Chci tě tady a teď hned!“ řekl ji, podal ji ruku a pomohl ji vstát. Pak ji zvedl a položil na stůl, kde byl připoutaný Petr. Položil ji tak, že se o Petrovo tělo opírala. Pak ji silou roztrhl zakrvácenou pláštěnku v rozkroku a opřenou o Petra si ji začal brát. Zprvu pomalu a něžně, pak rychle a tvrdě. Petr se rozbrečel zoufalstvím. Leží připoutaný a zmrzačený na stole a přímo na něm probíhají zvrhlé orgie. Oba vyvrcholili současně a zatímco se lůno dívky plnilo séměm, zaryla v orgasmu nehty do Petrova těla. Petr stále zoufale brečel.
Když bylo po všem, muž dlouze dívku políbil a odešel pryč z místnosti. Dívka byla ještě roztřesená z vyvrcholení a cítila jak z ní sémě vytéká ven. Pak se zvedla ze stolu a jemně si prohrábla vlasy.
,,Sakra!“ řekla, když zjistila, že má ruce od krve. Teď měla krev i ve vlasech, ale zas tak moc ji to nevadilo. Řekla si, že se vrátí ke své hře a popadla ze stolku kleště.
Petrovo chraptění znělo zcela jasně v nesouhlas, ale náhle se změnilo v další bolestné skřeky, když mu dívka začala drtit prsty z levé ruky.
,,Tohle prasátko šlo na trh…“, rozdrtila mu ukazovák.
,,Tohle prasátko šlo do kina…“, rozdrtila mu prostředník.
,,Tohle prasátko šlo do lesa na procházku…“, rozdrtila mu prsteník.
,,Tohle prasátko šlo…“, zadrhla se. ,,No vlastně je jedno kam šlo.“, zasmála se a rozdrtila mu malík.
Petr bolestí omdlel. Probudil ho proud ledové vody, kterou na něj vylila ona dívka.
Teď už necítil jen bolest, celým jeho tělem procházel chlad. Třásl by se, kdyby mohl.
Dívka vzala kladivo a velký hřebík, ten přiložila na Petrovo nezubožené koleno. Ránu kladiva doprovázelo křupnutí Petrovy druhé čéšky. S druhým úderem vyšel hřebík na druhé straně kolena.
Pak si dívka vzala rašpli a začala pilovat Petrův loket. Rašple snadno odstranila kůži a zaryla se do kosti jako do měkkého dřeva. Petr opět omdlel bolestí.
Probudila ho dávka epinefrinu, zavedená do jeho těla skrz infuzi. Dívka stála nad ním a tajemně se usmívala.
,,Nenechám tě jen tak zemřít. To by byla nuda. Ale tohle…“, ukázala na infuzi, ,,tohle mi tě udrží ještě chvíli naživu.“, řekla a zachichotala se.
Pak sebrala svářečku a kus drátu. Drát svářečkou rozpálila až do ruda a pomalu ho sunula Petrovi pod nehet na palci pravé nohy. Petr už nevydával žádné zvuky, bolestí ani nedýchal. Pak následoval palec levé nohy. Zdálo se, že Petr zase omdlí, ale dávka epinefrinu mu to nedovolila. Epinefrin jej držel stále při vědomí. 
Petr již začínal blouznit. Mezi skřeky bolesti a strachu se objevoval jakýsi náznak hysterického smíchu. Pak ale náhle zemřel.
Dívka byla nespokojená s úmrtím své ,,hračky“. Ale znovu k životu už jej neprobudila. Petr byl mrtvý.
Následovalo to, co dívka neměla moc ráda… úklid.
Zavolala si na pomoc muže, který přišel s obrovským plastovým lavorem. Pak do něj vylil několik láhví lučavky královské a připravil porcovací nářadí.
Dívka se ujala pilky a začala rozřezávat nohy na menší části, které muž postupně rozpouštěl v lavoru.
Následovaly ruce. Pak hlava… Nakonec v lavoru plném kyseliny zmizelo i torso.
Následně s mužem popadli lavor plný kyseliny a nerozpuštěných ostatků a odnesli jej ke sklepní studni, do které lavor vylili. Nebyl první a nejspíš ani poslední.
,,Miluji tě.“, řekla dívka muži. Ten ji popadl za vlasy, přitáhl si ji k sobě a políbil ji.
,,Já miluji Tebe.“, pošeptal ji do ucha.