Jdi na obsah Jdi na menu
 


Groteska

21. 12. 2014

(První část)

Michal se probudí přivázaný ke stolu. Světlo nad ním jej pálí do očí, leží jen ve spodkách a ocelový stůl ho jemně chladí v zádech. Místnost není ani moc velká, ani malá, stěny jsou šedé a budí chladivý pocit. Je tu poměrně chladno, napravo od něj je kachličkami obložená zeď s umyvadlem a kovovou linkou a ručičkovými hodinami. Připomíná to tu trochu kuchyň...Nalevo je stolek plný různých předmětů. Skalpely, jehly, kleštičky, nože, pilky, lahvičky se symboly jedů a kyselin a louskáček na ořechy.Otevřou se dveře. Michal sebou prudce trhne a zvedne hlavu.Přichází k němu ne moc vysoká postava v modré zástěře a chirurgických rukavicích, má vlasy mírně pod ramena, skoro až do ruda nabarvené s lehkým blond přelivem. Její krása ho ohromí a přitom vyděsí zároveň. Je to žena jakou nikdy neviděl, o jaké se mu nikdy nezdálo.Člověk by si snad mohl myslet, že potkal anděla.,,Prosím, co ode mě chcete?", zeptá se svázaný mladík dost rozechvělým hlasem.Žena k němu přijde a chytne ho dost silně za rozkrok až Michalovi vytrysknou slzy do očí. Žena nepromluví, nevydá ani hlásku. Nasadí si lékařskou roušku přes obličej a přistoupí ke stolku nesoucímu nejrůznější vybavení. 

,,Co chcete proboha dělat?!", zeptá se ještě jednou, pomalu už v panice. Srdce mu bije jako o závod, dech se zkracuje a zrychluje, svaly se napínají a kožené pásky na rukách zapraskají, div nepovolí. Ale ony opravdu nepovolí. Drží jeho údy tak silně, že se nemůže pomalu ani třást. Je ke stolu přikurtován opravdu napevno.Žena vezme ze stolu pár jehel, Michala chytne za ruku a začne mu jednu zabodávat pod nehet na palci. S ledovým klidem sleduje, jak se mu pomalu boří do prstu a poslouchá jeho úzkostný křik. Když se konečně první jehla dostane pod konec nehtu, začne mladík žadonit a prosit. Prosí ji o milost, prosí ji o slitování, pláče bolestí a strachem. Když ucítí vstup druhé jehly do ukazováku, pomočí se a začne se zmítat. Nebo se o to alespoň snažit, je svázaný opravdu dokonale. Když uvidí třetí jehlu mířit k prostředníku, začne křičet a nadávat. 

,,Táhni do Pekla ty zasraná svině! Chcípni ty hnusná bestie!", jehla začne nazvedávat nehet, začne téct další krev. 

,,ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Ty zajebaná kundo! Zabiju tě! Já tě zabiju!", následuje prsteníček. Michalovi to připadá jako celá věčnost, když se ale podívá na hodiny, zjistí že uběhly sotva tři minuty. Pátá jehla se probourává tkání pod nehtem malíčku. 

,,ZABIJU TĚ! ZABIJU TĚ! ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, JÁ TĚ ZABIJU ROZUMÍŠ?! ZABIJU TĚ!", žena se na něj dívá. Chlad který z jejích očí vyzařuje nažene Michalovi husí kůži.Žena sebere ze stolu louskáček na ořechy a mírně mu stáhne spodní prádlo. On zavře oči a začne křičet, do toho se ozve silné zapraskání jeho varlat. Dávno už mu došel dech a jeho hrdlo teď vydává mírně pisklavé zvuky jak se snaží křičet dál, ale kapacita plic mu už nedokáže vyhovět. Silně se nadechne a začne silně ryčet. Ozve se druhé zapraskání. Opět dlouhý křik.Ona odloží louskáček na ořechy, sundá si roušku a v zakrvácených rukavicích si zapálí cigaretu. Není ani trochu nervozní, pozoruje jej, pozoruje krev jak odtéká po stole. Cigaretu kouří asi pět minut, nedopalek odhodí někam do rohu a nasadí si opět roušku. Nyní sebere ze stolu skalpel a kleštičky, do hrudníku mu vyřeže velký nepravidelný kruh a kleštičkami nabere lehce podříznutou kůži. Jeho křik a pláč se chvílemi střídá s hysterickým smíchem, když mu ona začne kůži z hrudi stahovat. Kůže se zkrvavená, připomíná to jakýsi zaprasený hadřík. Když se do kůže obnaženého místa hrudi dostane velká dávka soli, jeho křik už připomíná spíš jekot. Pak na chvíli omdlí.

(Druhá část)

Když se Michal opět probudí, chvíli je zmatený a otupělý. Neví co se stalo, neví kde je a vlastně ani kdo je. Jeho mysl teď připadá směs zvratků několika opilých mužů z velké žrací oslavy. Pokusí se pohnout prsty a bolest jej zasáhne jako by mu prsty někdo přežehlil. Podívá se na něj a když to uvidí, přepadne ho chuť zvracet. Do svlečeného rozkroku se nedívá vůbec... Trvá to jen chvíli, ale za tu chvíli si uvědomí všechno, co se dělo poslední... ani neví jak dlouho. Vybaví se mu jehly pod nehty, louskáček na ořechy a krev stékající po jeho bocích mu připomene i stahování kůže. Přepadne ho ta samá beznaděj jako předtím. Chtěl by něco říct, ale zdá se, že izolačka vážně izoluje. Začne kňučet. Vážně strachyplně kňučet. Přitom se však snaží dostat do hlavy, kde se nad ním vzala kovová konstrukce od pasu dolů. A žena? Poprvé promluví.

,,Omlouvám se za tu pásku... ale tvůj křik už mě přestal uspokojovat. Už to není taková zábava, jako když jsi byl nasraný a chtěl mě zabít... teď už jsi prostě beznadějná troska co tu skučí jako podřízlá svině..."

Otočí se ke stolku a o vteřinu později si všimne jak jí Michal zírá na zadek.

,,Líbí se ti? Můj muž se jej nemůže nabažit... Chtěl by sis sáhnout? Naposledy si sáhnout na tak krásný zadeček?"

Michalovi tečou slzy. Vypadá fakt beznadějně... Tahle žena mu zmutiluje ruku, zdevastuje reprodukční orgány, znetvoří hruď a pak by ho chtěla ještě svádět? Ona se před něj postaví zády a pomalu si jemně vytáhne zástěru, ve které vypadá jako řezník. Odhalí se nožky s maličkými prstíky... odhalí se něžná lýtka a krásná přitažlivá stehna... a pak se odhalí sexy zadeček krytý rudými krajkovanými kalhotkami.

,,Chtěl by sis sáhnout?", jemně se pleskne po pozadí a pomalu, s napětím, se začíná přibližovat k jeho poraněné ruce. Když už to snad vypadá, že si Michal opravdu sáhne na krásné tělo tohoto anděla, anděl jej po ní pleskne až Michal opět bolestí zakřičí. Anděl se opět změní v sadistického démona.

,,Hmmm... ráda bych ti i splnila tvé poslední přání... ale já jsem již majetkem někoho jiného. Víš? Prostě osud...", řekne a přijde zpět ke stolu. Michal se rozpláče tak, jako pláče vyděšené malé dítě po bombovým atentátu ve škole... Nechápe co se stalo, rozhlíží se po místnosti, ale nic jej nenapadá. 

CO BYCH ASI MOHL UDĚLAT TAKHLE SPOUTANÝ? , běží mu hlavou. Dívka se otočí, v ruce svírá pilku z oceli.
Další speciální procedura?

Amputace nohy. Ale ne kdejaká amputace nohy. Nikoho nezajímá, jestli to opravdu umí... Ona si to udělá po svém. Sebere pilku a ostří zařeže natvrdo do čéšky. Michal chvíli lapá po dechu, chvíli skřeká, chvíli ryčí, ale izolační páska na puse mu nedovolí křičet.

,,Víš, ta páska není kvůli tomu, že bys nás snad mohl prozradit... jsme 20 metrů pod zemí a ven se nedostane ani zvuk kanonu. Ale ten tvůj ječivý hlas mi lezl na nervy...", Michal ji přes bolest moc nevnímá, jen pozoruje jak pilka zajíždí do dalších kostí, stále ryčí a skřeká, snaží se třást a háže hlavou... tenkrát se podruhé pomočí.

Opět leží ve vlastní moči, ale je mu to jedno. Do těla mu tryská pálení soli v hrudníku, řežou jej jehly pod nehty a neustále pozoruje svůj pahýl, který býval jeho milovaná noha... Pak žena přistoupí se solným roztokem a celý zakrvácený pahýl zalije plnou dávkou. Krev přestane srčet a svazová vlákna se stáhnou. Přiloží mu na to obvaz.

Michal by byl moc rád, kdyby ho prostě zabila, ale ví, že ona ho jen tak umřít nenechá. Znamenal by to konec zábavy...

Z kapsy vytáhne dlouhý, široký hřebík a Michal nechápe, co má za lubem. Žena však z kapsy zástěry vytáhne malé rozkošné kladivínko... Přiloží hřebík na čéšku zatím neporušené nohy a kladivem silně udeří. První úder nejde tak hluboko, a žena začíná být zklamaná únavou a jakousi apatií její oběti. Dostal se do stádia, kdy každou chvíli opět usne a to nemůže dovolit. Příjde ke koutku připomínajícímu kuchyň a z dřezu vytáhne malou sprchu. Slije ho ledovou vodou tak, že je mladík opět ve stavu vnímání.

Pak opět uchopí kladívko a opět udeří do hřebíku. Posune se o několik centimetrů. Michal chce opět křičet, ale páska mu to nedovolí. Žena si rozmýšlí jestli mu ji pro požitek sundat, ale když si pak vzpomene na ten randál v uzavřené místnosti... rozmyslí si to.

Potřetí udeří do hřebíku a ten prorazí druhou stranu nohy. Ted už má Michal zcela nepojízdné nohy. I kdyby ho odpoutala, neudělal by nic. Ale to není její plán.

Vezme jehlu a vyrazí mu jej do levého oka. Skoro už to vypadá, že se tváří nadšeně když jehlou krouží v jeho zraku... Michal už není schopen křiku ani odporu...

Ze stolku sebere opět kleštičky a skalpel. Skalpel mu vloží do úst a vyřeže mu tzv. věčný úsměv. Jeho hlavu hned na to upevní do silného rámu na hlavu. Teď už se nemůže hnout vůbec... Pak vezme kleště a chytne ho za jazyk. Nikdo by asi nevěřil jakou má žena sílu, ale tahle svou úlohu plní přímo dokonale a skoro až s nadšením. Pozoruje jak jazyk praská a čím víc tahá, tím víc povoluje. Až nakonec ho až z krku prostě vytrhne. V ten moment už Michal necítí bolest prstů, nohou, hrudi nebo oka... cítí jak se mu hrdlo zaplňuje krví... Jeho krví. Začíná chrchlat. Chtěl by krev prostě vyflustnout, ale k tomu je třeba jazyk potřeba. Takže mu všechna krev teče do krku a nelze to zastavit. Začne zvracet a chvílemi se dusit. Pak na něj příjdou mdloby a on usíná. Ne, neusíná. Jde na něj černo a on cítí, jak se mu zkracuje dech, zpomaluje tep, jak ztráci kontrolu a přestává cítit bolest... Pak po několika posledních chrchlavých zvucích, CHCÍPNE.