Jdi na obsah Jdi na menu
 


Žití masového vraha středověku

17. 4. 2013

K čemu je mi zbožně žíti,

ze života hovno mít.

Od huby si jídlo bráti,

vzorně hloupý být.

 

Ďábla slepě odporovat,

znalosti zlé odhrnovat,

výňatky hrdě zavrhovat,

já chci za pastýřem jít...?

 

Kdo má právo výslech konat,

tortura zná pravici,

když však selžeš, můžeš zvolat,

už mi stavte hranici!

 

Výkřiky, bolest, nechutný pach,

zdi co skrývají samý strach,

po zemi válí se čísi střeva,

neboť inkvizitor se dnes mírně hněvá.

 

Ve jménu Boha, ti vynáší rozsudek,

všichni tě označí, pro tento předsudek,

lidem všem řekneš jména, kdo magii koná,

a tím podezření na tebe skoná.

 

I přes všechny roky, co jsi ho znal,

jsi ho před svatý soud v provazech hnal,

dobře vydělals, večer budeš mít co pít,

abys za ,,smutek" po něm ještě mohl někdy žít.

 

A pak jedeme zase o dům dál,

sousedovic dceru bysis v posteli přál,

bereš houby a bobule, co údajně čaroděj má,

neboť vše se křivě komukoliv podstrčit dá.

 

Otec její náhle, v mučírně se ocitá

a jeho dcera krásná, v mé náruči procitá.

,,Tvůj otec tohle nepřežije, o to já se postarám!"

(a pak tvou panenskou blánou se s chutí propadám)

 

Strávím s Tebou sedm nocí a pak mně bavit přestaneš,

ráno pak spadneš z útesu a na kameni přistaneš.

,,Je to jasná sebevražda, přepadl ji smutek!"

a tímto spáru hříšnému, jsem zas jednoduše utek!

 

Později však na svět vyjde, pár bankovních podvodů,

několik drobných krádeží a daňových odvodů,

když jsi ničil důkazy, spáchal jsi čtyři vraždy,

teď už je to jisté budeš zavřený navždy.

 

Bereš papír a píšeš dopis na rozloučení,

že nesneseš za své činy nést odsouzení,

vyrážíš zabít tuláka a domů ho odvlečeš,

než však svůj dům zapálíš, do svého ho oblečeš.

 

Necháš dopis před domem a pak prostě zmizíš,

jak tvůj dům sousedé hasí, už z dáli vidíš.

Oheň je moc velký, ráno tam najdou tuláka,

a že prý jsi se radši zabil, někdo v davu huláká!

 

Už v dáli vidíš Paříž, v dáli světla jsou,

potom přímo záříš, když kurvy kolem jdou,

vidíš jejich sličná těla, zase tě chutě berou,

a pak najednou spácháš tolik hrůzy, že se všichni poserou.

 

Děvky z ulic mizí, nikdo nic nechápe,

každá druhá říká, že ti oči vydrápe.

Když však ráno najdou tělo, všechny schvátí strach,

odkud asi příjde příště ten mrtvolný pach.

 

V noci příjdeš domů, všude visí kusy těl,

když na to tak civíš, říkáš si že bys uklidit měl,

bereš nůž a cosi řežeš, už se ti voda vaří,

ono večeře z lidského těla, se ti vždy dobře podaří!

 

V komoře je další, a úplně nahá,

leží v křeči posmrtné a po krku si sahá,

pak ti hlavou proběhne, ,,Když už ji tu mám...

než se ji navždy zbavím, ještě se na ní udělám!"

 

Dáš si na ní rychlovku a pak ji začneš péct,

koukáš jak si bublá v peci, už začíná téct.

Pak jsi přišel do sklepa, kdes začal hnusem blít,

protože jsi zapomněl a další těla tam nechal hnít.

 

Snažíš se je uklidit, ale nezakryješ čas,

když jsi zvedl první mrtvou ona vytekla ti zas,

když však na tvou party hosté na čas dorazí,

Tvá narušená mysl, hned na nový plán narazí.

 

Večeře je na stole, všichni s chutí žerou,

o lidské maso na stole se s radostí perou,

co právě společně pojídají nikdo z nich neví,

a však jejich vedomí, jim asi neuleví.

 

A pak příjde hlavní chod, zlatého večera střed,

nikdo z nich netuší, že je v něm na krysy jed,

když jsem jim to oznámil pro porozumění,

nedivím se ničemu, že všichni doslova vypění!

 

Ráno najdou dvanáct těl, všchni hrůzou křičí,

,,Ať těnhle dům hnusu raději Bůh ranou zničí!".

Dům nakonec zbouraj, propadlí po pomstě chtíči,

avšak nikdo z nich si nepřizná, že jsi už dávno v píči.

 

 

Antalas Nobires - Hříšné žití masového vraha středověku