Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlatá tabatěrka

Všechno začlo přibližně tím, že se chlápek ve věku nějakých 30 let probudil na lůžku jakési nemocnice. Bolel ho bok, měl stylovou bouli na čele a silnou bolest v pozadí. Začal vzpomínat...

,,Všechno začlo asi tím, jak jsme zaživa pohřbili tu šlapku. Nikdo netušil, že je živá, v tom je ten největší vtípek... Ale abych se k tomu nějak dostal, večer před tímto ,,neoficiálním" pohřbem, jsme byli v jednom klubu. Normálka se pařilo, chlastalo a zakončeno to bylo parádní přestřelkou u baru... ani nevím kdo po kom střílel, jen jsme popadli levný holky a padali odtamtud, než se nějaká zbloudilá kulka rozhodne pro seznamku ,,naslepo". Však víte co tím myslím...

Vypadli jsme ven, všichni dost na kaši, vím, že někdo z naši bandičky začal solidně blít uprostřed chodníku, ale všem to bylo fuk. Tak jsme to zabrousili ke mně na byt, všechno bylo v pohodě...

Pak na bytě se to rozjelo ve velkým stylu, holky se začly svlíkat, předvádět a hrát si na lesby, docela pěkná podívaná... No a tenkrát se na stole objevil ten koks. Nevím jestli jsem byl tak na sračky nebo tak oslněnej těma děvkama, ale vím, že jsem ten koks vůbec nevnímal... to víte... ty jejich kozy!!!

No a nakonec se šňupalo, a šňupalo... až se jedna z těch šlapek přešlehla. Ta druhá začla panikařit, že prej musíme zavolat ambulanci, všichni docela panikařili. Ono nejvíce se to ale posralo, když ta druhá popadla mobil a začla někam volat. Pamatuji si, že v ten moment zpanikařil i Hans a práskl tu děvku po hlavě žehličkou. No věřili byste tomu? Dvě mrtvý děvky uprostěd mýho pokoje... a toho bordelu všude...

Řekli jsme si tedy, že to uklidíme, že jo... Nikdo nás neviděl, v pohodě jsme táhli těla do auta, vzali lopaty a jeli za město. Tam přišel první infakrt, ze kterýho jsem semálem fakt posral. Když jsme otevřeli kufr ta žehličná panna se musela probrat. Vyskočila z auta, se spodním vzorkem moji Tefalky na čele, začla kolem sebe mlátit a hodně vřískat. Ani nevím kdo, ale jeden z nás - co si dobře pamatuji, připosraní jsme byli oba - ji vzal po hlavě lopatou... Dost špatný večer pro lehkou děvu, co?

Tak jsme vykopali pořádnou jámu, a že je tam pohřbíme, zabalili jsme je do pořádné folie a prostě je hodili do díry... pak na ně nasypali hlínu... a tenkrát jsem si uvědomil tu největší hovadinu svýho života. TA DĚVKA MÁ MOU KOŠILI! V TÝ KOŠILI BYLA MOJE ZLATÁ TABATĚRKA! Ono neřešil bych to kdyby šlo jen o zlato, v té tabatěrce bylo něco, co jsem tý svini nehodlal nechat do záhrobí.

No tak jsme se odhodlali a znovu ji vykopali, s tím, že si vezmu tu košili, zasypem je a padáme odtud. Ale když jsme je vyhrábli a já z té přejeté krávy sundával tu košili, najednou jako by se v ní zas něco nahodilo... Teda, to že má holka v záchvatu zuřivosti opravdu sílu jsem věděl, ale myslím, že nebejt toho koksu co měla v sobě, dalo by se to ještě zvládnout. Po tom co mě surově dala přes držku mně chytla, ani nevím jak a hodila mně do té jámy, přímo po hubě. Jako naschvál musím padnout snad na nejmenší kamínek co v tý díře byl a jako schválně přímo na držku. Hans ji obratně poslal zpět, jako by se snad mlácením šlapek lopatou živil celý život.

No a jak to pokračovalo, měl jsem poměrně dobře rozbitou hubu, pohmožděné žebra, svinskou kocovinu a hrabal jsem se z díry se dvěma mrtvolama... Vzal jsem si tu podělanou tabatěrku a chtěl to mít už za sebou, ale něco jako osud snad chtěl abych trpěl. Uklouzla mi noha, asi na ranní rose a já sebou sekl přímo na mádlo svý lopaty... ale tentokrát prdelí.

Muselo to bejt něco jako trest od boha, každopádně teď ležím v nemocnici, mám naražené žebra, hematom na čele jako rajče a to méně příjemné, zlomenou kostrč... Ale aspoň za jedno jsem rád... Tu tabatěrku ze zlata, plnou nejvalitnějšího koksu jsem zachránil a až mně odtud pustí a budu si moct konečně sednout.... ne.... se šlapkama už nechci nic mít..."